Sochař Ivan Jilemnický vytvořil pro strašnickou modlitebnu novou křtitelnici. Křtitelnice bude sloužit křtu dětí i dospělých.
Z té doby pochází i současná modlitebna, zvenčí nenápadná (vchází se činžovním domem, který nijak nevybočuje z fronty ostatních domů). Interiér však zaujme architekturou v konstruktivistickém slohu. Prošel sice několika přestavbami a rekonstrukcemi, na čistotě jeho stylu to však nic neubralo. Naopak, poslední úprava ze začátku 90. let slohovou jednotnost ještě podtrhuje. Tehdy vznikla čelní stěna, která se zatím stala již jakýmsi symbolem strašnického sboru (viz logo na titulní straně), Ze stejné doby jsou i nové varhany, využívané m.j. při častých koncertních příležitostech.
Zde se tedy neděli co neděli shromažďují evangelíci ze Strašnic i z širokého okruhu okolních čtvrtí a sídlišť, i nemálo členů sboru patřících bydlištěm do jiných pražských obvodů. Běžně tu bývá shromážděno přes sto účastníků bohoslužeb, při některých příležitostech bývá návštěvníků hodně přes 150. Zde se společně zamýšlíme nad biblickými tématy, snažíme se vytvořit pěknou atmosféru, tradičně řečeno sdílíme společenství.Od svého vzniku v roce 1930 až do léta 2001 nebyl sborový dům ze strany uličního průčelí opravován a tak fasáda zůstávala stále tatáž. Původní barva již nebyla k rozeznání, sborový dům se na dlouhá léta stal jednou z šedivých budov v šedivé ulici. Jen měděný kalich s biblí nad vchodem oznamoval, že se čímsi liší od ostatních – ale i ten už byl zvetšelý a snadno přehlédnutelný. O nutnosti rekonstrukce se hovořilo dlouho, avšak mnohem závažnějšími přestavbami musel nejprve projít interiér a střecha modlitebny.
Nyní tedy fasáda nově zazářila do ulice, včetně nových vstupních dveří a včetně dokonale restaurovaného kalicha. Oproti původní podobě dochované na fotografiích doznala podstatných změn v barevném řešení i v některých „důležitých detailech“ (podoba a umístění informační tabule a vývěsní skříňky, osvětlení vchodu atd.).
Barevná kombinace ani celkové úpravy nejsou nahodilé – o tom ostatně vypovídá autor výtvarného řešení fasády, student architektury Ondřej Smolík:
Vždycky mě trochu mrzelo, že náš kostel vůbec nevypadá jako kostel a že se nijak neliší od ostatních budov v
ulici. Mnoho mých známých ani nechtělo věřit, že chodim do kostela "bez věže". A možná i náhodný kolemjdoucí nechápal, proč se tolik lidí v neděli ráno noří do sklepa šedivého činžáku. Proto jsem se snažil vyjádřit, že se jedná o kostel. Jedním z atributů kostela je věž (dominanta), zde je tento znak hlavní myšlenkou řesení fasády. Červená (cihlová) plocha na fasádě symbolizuje hmotu kostela, ktery je ve skutečnosti schován ve dvoře.
[Ondřej Smolík15.10.2001 Rennes].
Prvních osm let varhany ve strašnické modlitebně nebyly, doprovázelo se na harmonium. Teprve v r. 1938 postavila pražská firma "Karel Urban" dvoumanuálový nástroj a v neděli 18. prosince 1938 byly varhany odevzdány svému účelu při příležitosti 20. výročí spojení evangelických církví, a tedy vzniku ČCE.
Život sboru ovšem nejsou jenom nedělní bohoslužby. Nejrůznější pravidelná i příležitostná setkání v týdnu pro všechny generace, aktivity dětí a mládeže, včetně tak atraktivních jako je dramatický a keramický kroužek, letní tábor, kanoistická voda, spolupráce s blízkou diakonií, to jsou stáje jenom některé z mnoha činností, kterými se Strašnice mohou “pochlubit” – i když, samozřejmě, nejde tu o nějakou prestiž, nýbrž pouze a výhradně o využití možností, které nám byly dány.
Život sboru má i svou stránku ekonomickou. Provoz sborového domu i všechny jeho opravy, úpravy i údržba, platy zaměstnanců, odvody do celocírkevní pokladny i sbírky pro pomoc tam, kde je potřebí - to vše hradí sbor výhradně z dobrovolných darů svých členů a přátel. Jiné "sponzory" sbor nemá a těžko mít bude. Jediným příspěvkem "zvenčí" je dotace Ministerstva kultury na plat kazatele, i ten je ovšem z podstatné části hrazen ze sborových prostředků. Vývoj příjmů sboru z darů členů, za uplynulých 20 let, ukazuje graf (kliknutím se otevře větší obrázek) - Graf obětavosti členů sboru 1995 - 2013 .
Strašnický sbor je tedy sbor živý v tom nejlepším slova smyslu, nabízející duchovní rozměr i specifickou křesťansky orientovanou kulturu uprostřed konzumní doby, která jinak není takovým věcem příliš nakloněna. V souladu s tím je i jeho sociální složení, z velké části z řad inteligence.