1. Co je cílem katechetického usilování v NŠ
- nejde o vytváření posvátných prostorů
- nejde o vytváření příjemného ghetta
- nejde o vytváření obranných reflexů proti zlému světu, který je prý prokletý, protože je zdevastovaný ateismem (přece křesťané dovedli Evropu devastovat stejně dokonale jako ateisté...)
summou: jde tedy o zvěstování, které se pokouší otevřít vypravěče i posluchače odpovědnému odopovídání na Boží zavolání
2. Zvěstování se děje vyprávěním, konkrétně v letech 1999-2001: příběhem (katecheze zvěstováním)
- vyprávěním vstupujeme do říše slova - učitel NŠ by se měl v průběhu svého působení v NŠ stále učit vypravěčskému umění. Vyprávěné slovo je mediálně dosti velká konkurence proti televizní kultuře. Pokud se dimenze mluveného, vyprávěného slova nevytratí ze života dospělých, je naděje, že se nevytratí ani ze života dětí.
- vyprávíme příběh, ne dogmatiku! Jde o příběh, o dějinný rozměr našeho života, nechceme vytvořit dogmatický cedník, jímž budeme cedit svět a rozsuzovat, kdo to dogmaticky řekl lépe. Hospodin zve do svého příběhu, proto oslovuje. Není konstruktérem světových dějin, není zodpovědný za lidské katastrofy, ale může si, chce-li, využít i těch, kteří jeho jméno neznají a nevzývají:
- tak zní zvěst proroka třeba v babylon. zajetí
"Zvěst proroků zaslechneme i v NZ a díky Kristu doceňujeme SZní zaslíbení a mnohá naplnění, která se v něm uskutečňují. NZní proroci nás vedou ke konkrétní odpovědnosti v každodenním životě i uvnitř společenství, směrují náš pohled k celému příběhu Bího lidu. Sledováním vlivu proroků na naše předchůdce ve víře se zapojujeme do příběhu, ktý s Izr. započíná a my v něm svým způsobem pokračujeme. ..." Katech. příl. s.1
summou: jde o příběh, jsme pozváni do Hospodinova příběhu, o němž svědčí szní i nzní svědci.
3. Proč proroci?
- bez proroků bychom asi neměli Bibli.
měli bychom pouze:
1. sbírku žalmů určitého typu
2. sbírku mudroslovných sentencí
3. sbírku rituálních předpisů např. jako v Ex 34,12
4. sbírku některých tzv. aitiologických vyprávění (vysvětlujících, proč se jak které místo nazývá apod.)
summou:
5. neměli bychom bibl. kánon tak, jako ho máme, možná by nám také spadl s nebe jako Korán, bez prorocké odpovědnosti. Všechno by byla reportáž nebo přímý diktát, memorovali bychom kvanta výroků a rozpracovávali je do všedního života až bychom si vytvořili třeba 613 nařízení jako naši předchůdci ve víře. Naše metodika má být ale jiná.
a pravděpodobně bychom neměli:
6. před sebou bibl. příběh smlouvy Hospodinovy obnovené v Kristu. Asi bychom Hosp. ctili jako lokální božstvo, vázané na určité místo bez univerzálního dosahu
7. a asi by nám připadalo nemístné žádat, aby ostatní národy ctily Hospodina
8. neměli bychom onen otevřený přístup k cizincům, jak o to usiluje 5.Mojž., na níž se podepsal vliv proroků nesmazatelně
9. dar prorokování bychom chápali jako důležitý, ale ne nejdůležitější a důležitější by bylo mluvení jazyky s letničními proudy
10. řeč o sociálně politických souvislostech by se nám jevila jako nepatřičná, jimiž děti nemusíme příliš obtěžovat. Pěstovali bychom spiritualitu pohodlnější, která tolik nezjitřuje svědomí dospělých i dětí a též chválu Hospodina redukuje na kolovrátkově omílané chválení. Tedy šlo by o zjednodušování náboženskými obřady určitého typu. Zůstali bychom však naivní.
11. bez proroků bychom podlehli tzv. blbé náladě, která se projevuje nejvíce ztrátou paměti - to zažil Izr. na poušti. Hospodářská nezajištěnost zapříčiňovala ztrátu paměti a zhloupnutí, kté má blízko k bibl. pojetí bláznovství.
12. inspirované muže, jako byli szní soudci bychom nechápali jako blízké příbuzné proroků
- neviděli bychom podíl bibl. tradice na vzniku demokrat. ideálů
- kritika institucí by se zdála nemístná
- Saulův pokus o spojení trůnu a oltáře by se zdál být legitimní apod.
13. církev bychom chápali
- jen jako inkarnaci Božího slova
- jen jako inkarnaci Krista
- jen jako inkarnaci D. sv.
a museli bychom mlčet ke všemu nespravedlivému, co ckv v tomto světě vykonala (vše se dálo z vůle Bí)
- např. prorockým rysem Komenského není to, že věřil některým předpovědím věštce Drabíka, ale že s proroky dokázal vyznat viny a pochopit, že díky tomu také Jednota zaniká.
14. ctili bychom přírodu, přír. božstva a asi by nevznikla ani věda, ani ekologie.
15. nezpívali bychom mnohé písně s prorockými rysy, neboť by se nám tyto rysy jevily jako rozvratné a rušící naši konzervativní náboženskost, která usiluje o zakonzervování zlatých dobrých časů.
Zdálo by se nám, že písně s prorockými rysy nepatří do dětských bohoslužeb a ani pro dospělé. Přehlédli bychom, že proroci byli vlastně písničkáři a jakou úlohu hrála písnička v Izr.
Bez vlivu bibl. důrazu na píseň by se i hudba na evrop. kontinentu vyvíjela jinak a zůstala by u své původní náboženské polohy, ktá zve do extáze a náboženského extatického prožitku a povznesení mysli.
16. nedocenili bychom ani prorockou ani duchovní úlohu písní husitů, Jednoty bratrské a jejích následovníků, ktí přetransformovali mešní bohoslužbu na tvar, který doceňuje píseň, slovo, kázání. (V r. 1408 a 1412 byly povoleny při bohosl. 4 písně, v táborské konfesi to nestačilo.) Evang. transformace mše by se nám zdála příliš civilní, málo tajemná, přítomnost Kristova málo prezentovaná a viditelná skrze znamení.
Až nám jednou dojde, že bohoslužby konáme pod Kristovým zaslíbením a před Tváří Boží, pak zřejmě doceníme i bohatství současné "liturgicky chudé" bohoslužby.
Ani bychom se nezamýšleli, co činí bohatou liturgickou bohosl. chudou.
17. Jsme pozváni od bohoslužebného příběhu. Naše bohosl. i bohosl. dětem, tedy zvěstování příběhem v NŠ je díky vlivu prorocké zvěsti pochopitelné jako něco
- co my svým působením utváříme
- co má určitý dějinný rozměr.
Podílíme se tedy na určité cestě víry a naše snažení má určitý tvar, který se proměňuje spolu s příběhem.
summou: bez prorocké zvěsti bychom podléhali konzervativismu a nerozpoznávali falešné proroky dneška, ztratil by se nám dějinný příběh odpovědnosti a "odpovídající odpovědnost" by se vytratila i z našich bohoslužeb.
